Mt Franklin 3450m výškových za den

Chystám se na fyzicky nejnáročnější den na horách - výstup na horu Mt Franklin 2340m.

Nejvyšší horu Nelson Lakes National Park na Zélandu.

"Obvykle si dělám rozvařené sladké brambory do igelitového pytlíku. Jednoduchý návod na energetický gel. Stačí odkousnout rožek a nasát to do sebe, "

vysvětluje mi chlapík v Travers chatě obtížnosti vytrvalostních sportů, načež vytáhne iontový nápoj v prášku a daruje mi ho. "Hodně štěstí!"

Obvykle se na Mt Franklin leze z horské chaty Blue Lake, jenže předpověď počasí hlásí poslední slunečný den a já trčím teprve v Upper traverse chatě. Podle mapy napočítám 3450m výškových a 24km tam a zpátky z velké části neznačeným obtížným terénem. Okamžitě mě zachvátí pochybnosti, jestli na to mám fyzicky. Kdyby se jednalo jen o jeden den velké námahy tak nad tím vůbec nepřemýšlím, jenže...

Už mám za sebou třetí den namáhavého lezení. A tři výstupy na hory, o kterých jsem jen kdysi snil!

1. den Mt Hopeless 2278m, nastoupáno 1300m výškových

2. den Mt Travers 2338m, nastoupáno 1650m výškových

3. den Mt Cupola 2260m, nastoupáno 1960m výškových

4. ? - Můžu si dovolit risknout další výstup na nejvyšší horu Nelson Lakes?

Ony ty čísla můžou vypadat, že to není málo, jenže na tyhle vrcholky nevede žádná vyšlapaná cestička. Přístup jde skrz hustý les, následně vysokou trávou plnou schovaných děr a otravné bodající kytky - Spear grass. Po dosažení alpínského patra nastává obtížná navigace a výstup několik set metrů po drolivém kamení.

V jednom magazínu, si přečtu, jak chlapík strávil DVA DNY lezením na horu Mt Travers! No a já zrovna hraju hru na "Rýchlý výstup" a ten Traverse mi zabral 4 hodiny do vrcholu!

Což znamená dvě věci - že jsem byl rychlý a že jsem po těch třech dnech neskutečně rozbitý a unavený.

Jenže, jestli je další den poslední slunečný den, měl bych toho využít a pak klidně strávit dva dny na lůžku polomrtvý a tak jdu do toho!

Znáte ten pocit, když jdete spát a další den vás čeká náročný horský výstup, na který se zároveň neskutečně těšíte jako máte velké obavy jestli se to povede? Dlouho do noci mi vše šrotuje v palici a když konečně zaspím, začíná zvonit budík. 4-ři hodiny ráno.

MT FRANKLIN DEN! Vlna adrenalinu mě katapultuje z pelechu a začnu si připravovat velkou snídani a zapiji to skoro litrem čaje. V 5:05 vycházím po tmě z chatky. První fáze sleduje značenou cestu na Travers sedlo. Pak seběhnu 1000m výškových přejdu po mostě a následně začíná ta slibovaná dřina. Deru se hustým lesem příkře vzhůru celých 600m výškových ke hranici stromů.

Před sebou vidím skalnatou pyramidu, kterou mám v plánu traversovat. Jenže ten hřeben se neustále ztenčuje až je nakonec ostrý jako břitva a já z něj musím náročně slézt do horského kotle. Nacházím se na neznačeném sedle a studuji mapu. Poslední kilák a půl do vrcholu hlubokým sněhem. Kupředu mě žene neuvěřitelná síla, protože vím, že se to povede! Celé tělo funguje jak stroj a já se deru kupředu.

Stopky zastavím na 6:53. Tak to zabralo pod 7 hodin ten výstup. Kolem dokola jsou jen hory, svítí slunce a já má opravdovou zvířecí radost! Doslova nabytý energií se rozběhnu zpět do chaty. Po třinácti hodinách přicházím k chatě. Zničen. Naprosto spokojen se zaryju sosákem do pytlíku sladkostí - zaslouženo!