Rychle pryč - Mt Fell hut

10/21/2010

Začínalo jaro 2011, nebyla práce, holky se opalovaly a mě a Mirka to přivádělo k šílenství.

Rychle pryč, co nejdál, nejlépe někam do hor!


Nakoupíme nějaké věci a jedeme údolím. Pak už jdeme pěšky. Pohladíme mladé kravičky u cesty a začneme šlapat do kopce. S prvním sněhem máme obrovskou radost. jenže postupně jak sněhu přibývá nám oběma zelenáčům dochází, že bude zima. Za chvíli už brodíme sněhem po kolena. Do chaty dolezeme celkem promrzlí. Mirek okamžitě zmizí pod spacák. pozoruji jak se celý zmrzlý klepe. Hodím přez něj termofolii a zoufale zkouším rozdělat oheň. Naprosto marně. Jediný efekt je ten, že je chata plná kouře.

Po té se Mirek vzbudí a jde si ubalit cigáro. Klepe se zimou a já si všimnu, že spal v těch mokrých teplácích. Vysvětlím, že to by neměl, jenže na převlečení stejně nic jiného nemá.

K večeru začně pořádná fujavice a napadne další sníh.


Přesto že za noc napadne hodně nového sněhu, jsem ráno rozhodnut, že ten výstup na Mt Richmond alespoň zkusím.

Sněhu je po kolena, fouká větr se sněhem, zkrátka počasí na které nejsem vůbec připravený. Takže to otočím a jdu zpátky do chaty za Mirkem. Sbalíme se a sejdeme k autu.

Netrvá dlouho a už jsme zase v Blenheimu, kde je dvacet stupňů, svítí slunce a zase čumíme po holkách, co chytají bronz. Avšak neskonale spokojení. Jsou lidi, kteří jsou jak plané švestičky. Potřebují promrznout, aby zesládli.

Martin Mirinský horský Brouk Pytlík - všechno zná, se vším poradí, kde nebyl tam bude a od všeho má klíče.
Powered by Webnode
Create your website for free! This website was made with Webnode. Create your own for free today! Get started