Zatracený hřeben k Mt Richmondu

Tipnul bych si, že několik z vás určitě na Mt Richmond vyšlo, i když odezva na příspěvky z Nového Zélandu je skoro nulová. Pokud se tedy nejedná o popis důkladně vyšlapané pohodlné cesty Te ARAROA. Její oblibu samozřejmě chápu a respektuji výletníky šlapající od severu k jihu a od jihu k severu. Vybaví vás základními cestovatelskými zkušenostmi.... bla bla bla - je to lehké.

Dost tlachání o procházce! Mě baví beznadějné horské výzvy, dobrodružství a prodírání se brutální klečí ztracený na křivolakém horském hřebenu!

Společně s Paulem, takzvaným "thru hiker" TE ARAROA vyrazíme z chaty STARVEALL a za tři hodiny stojíme na Ada Flat, kde se naše cesty rozcházejí. Paul má vážné obavy, jak se dokážu vypořádat s neznačeným hřebenem uprostřed husté lesní džungle.

Pak zmiznu do houští "LEVEKTEKADRUZAB". Což znamená: Les, ve kterém, každý druhý zabloudí.

O 9 hodin později přicházím naprosto zničený do Mt Richmond chaty. 12 hodin na cestě a myslím si, že jsem akorát připravený umřít do spacáku. Z mozku mám bublifuk. S přiblblým pohledem sním dva párky s hořčicí, načež se odšourám ke kadibudce. Třesou se mi nožičky a jsem vyčerpaný. Jenže nade mnou ční hora, která se zdá být pro mě takřka prokletá. Její vrchol mi unikl už 5x!!!

Vypiji si šálek kafe, a protože je slunečný den, vystartuji k jejímu vrcholu. Už mě nic nezastaví, žádná změna počasí, či vybourání se v autě!

Vzhůru přímo vy-svištím a na vrcholu stojím za 32 minut! 560m výškových!

Mám radost naprosto neskutečnou, protože jsem naprosto překvapil sám sebe a objevil skryté rezervy, o kterých jsem doposud neměl nejmenšího tušení. Tukové zásoby klesly někam k nule, vypadám jak Wolverin, kterému zapomněli dávat jídlo :D