01 PAGLIA ORBA 2525m

4. nejvyšší hora Korsiky, která byla napsána na mém listě hor, kam bych se chtěl podívat po nezdařeném výstupu na podzim 2017.

Stojím v chatě Ciottulu pod touto horou a koukám vzůru. Svítí ostré slunce, mírně mrzne. Počítám kolik času mi může výstup zabrat. Už mám pro dnešek za sebou hezkých 1000m výškových. Sníh se boří většinou jen po kotníky.

Konec meditace - AKCE! Začnu z ostra a odhodlaně stoupám k vrcholu. Když se přiblížím skalnaté části pozoruji, jak na ní roztávají různě velké kusy ledu a neustále padají dolů. To by mohl být problém. Helmu totiž nemám. Najdu skalní žleb vedoucí vzhůru. Proběhnu skrs spchu ledů a schovám se pod převisem a studuji, v jakých intervalech to lítá dolů a jestli by se dalo bezpačně proběhnout.

Nedalo!

Musím tedy najít jinou cestu vzhůru. O chvíli později už stoupám po skalní římse, ze které odhazuji sníh.

Co nejopatrněji se tudy pomaličky posunuji vpřed. Je to nepříjemné, exponované, ale ne neproveditelné. A zároveň vím, že se tudy bude možné vrátit dolů.

Pak jde vše rychle a já stojím na vrcholu. Mám neskutečnou radost hlavně proto, že posledních šest dní toho nebylo moc vidět a často pršelo. Hodně jsem mokl a taky ta hodně nepříjemná událost hned druhý den výletu...

Natočím nějaké videa, pokochám se výhledem a seběhnu zpět do chaty, načež do ní příjdou dvě holky se svými psi. Nabídnu jim kafe a kecám s nimi na terase. Testosteron a sebevědomí jsou z výstupu v plné síle. Musím jim sdělit, že jsou prvními lidmi, se kterými mluvím po šestidení odmlce.

Odchází dolů a nahradí je početná skupina víkendových výletníků. Mají plán na druhý den vylézt na Paglia Orba. Uvelebí se v chatce a k večeru se jdeme všichni podívat na kopec, jak zapadá slunce.