02 Pomerape 6282m

Vyrážíme na výstup do výškového tábora vulkánu Pomerape. Najdeme si dobré místo, kde naprosto zabarikádujeme stan kamením proti větru. Pak bez batohů jdeme trošku výš, abychom naplánovali ranní útok na vrchol. Po té se najíme a zalehneme. Je strašná zima. Do stěn stanu doslova naráží vichr a s ním všude i jemný sopečný prach. Jíme to, zasekává se to do všech zipů. Jsme unavení z cesty a k tomu máme průjem. Oba dva se kompletně zakuklíme do spacáků, navlečení do všeho, co máme. Zmizíme každý do svého mikrosvěta utrpení. Pokaždé, když se nadechnu, otřese se mnou zima. Oba nespíme celou noc.

8.Června 2016

Po vyhrabání se ze spacáků jsou všechny zipy na stanu roztržené, otevřené a poškozené. Sakra. Zakleju. Stan za 15 000kč v háji. Vzhledem k našemu vysílenému stavu nemáme naštěstí energii se nějak dál rozvášňovat nad nepřízní osudu. Nasnídáme se a bez jídla a vody v batohu jdeme vylézt nad 6000m.

V 5700m jsme oba "vyfluslí a na kašu" . "Z mozku nemám ani bublifuk,už to dělá jen pěnu." Konstatuji situaci. Procházíme po širokém skalním žebru. Michal mi popisuje, jak dal vyrobit jednu fotku a jak si sám k ní pracně opravil laciný rám. Všechno je to dárek pro holku, se kterou by chtěl chodit. Kde na to bere energii tolik mluvit? A kde na to beru energii já, že celý příběh zhodnotím jako významný a všechno si dopodrobna zapamatuji. Tuším, že se občas každý potřebujeme jen tak vymluvit a zbavit se emocionálního břemene. Odlehčeni stoupáme k nebesům.

V 6000m nasazujeme mačky a stoupáme labyrintem ledových útvarů obřích schodů. A najednou to docela jde. Fouká vítr, kupodivu je dost mraků což zabraňuje slunci akcelerovat povětří. Pak se přehoupneme na vrcholovou plošinku a zbývá asi 500m mírného stoupání a konečně jsme na vrcholu. Je to opět dost emotivní. Málem mi vyhrknou slzy dojetím. Jsem tu znovu a s nejlepším kamarádem. Výhledy jsou parádní. Kolem vidíme vedlejší mega kráter naší další sopky, na kterou za pár dní polezeme - Parinacota 6348 m.n.m.

A i jiný náš cíl, sopka a nejvyšší hora Bolívie mocná Sajama 6542 m.n.m. A my stojíme na Pomerape 6282 m.n.m. Michal si zde najde kostěný amulet. Suvenýr! A mažeme dolů. Teda máme toho plné kecky a jsme oba dva jak "Igráčci". Igráčci totiž nemají kolena a proto tak divně chodí a tak podobně se belháme dolů. U batohů každý vypijeme půl litru malinového nápoje a sejdeme další kus cesty dolů, kde si uděláme kafe a ty dvě malé sušenky.

U laguny znovu postavíme stan. Nabereme vodu "průjmovku" Ne nemáme filtr, protože v noci pořád mrzne a byl by nám k ničemu. Jestli mi ještě jednou někdo doporučí filtr tak mu zakroutím krkem. Potřebujeme tablety, normální chemické tablety, co zabíjejí malé brouky průjmáky! Katadyn! Věčně zápasíme se zipy u stanu, u batohů, u spacáků.