03 Zimní přechod GR20

Hned druhý den jsem měl ujít jednu z těžkých pasáží. Abych to měl ještě víc obtížnější celou noc pršelo, nateklo do stanu a já ráno věděl, že se musím hnout. Zpět tedy do přítomného času:

Netrvá dlouho, jsem dokonale nasáknut vodou. Ztěžka se posunuji vpřed hlubokým mokrým sněhem. Bořím se po pás, často tam zapadnu celý a vrtím se jak brouk obrácený na krovky. Já chápu, že horolezci, by měli být psychicky odolní a nepropadat příliš emocím, jenže tohle mi dnes vůbec nevychází. Zvláště, když jsem absolutně sám a nemusím brát žádné ohledy. Stává se ze mě atomový dědek, kleju a nadávám z plných plic. Anglicky, česky to je jedno. Jak to příjde na jazyk.

Tohle jsem si přece přál? Nemůžu se dočkat typického dotazu: "Proč to děláš?" A přitom já z toho nic nedělám. Nedělám déšť, nedělám hluboký mokrý sníh! Já si vždy naivně představuji, že každý den bude svítit sluníčko, budu nosit sluneční brýle, sníh bude absolutně zmrzlý... Jenže chci-li příjemné překvapení, musím automaticky počítat s tím, že budou i ty nepříjemné...

A nakonec se to podaří. Oproti všem očekávání, stojím na sedle L'Innominata. Přestalo pršet, mlha opadla a dokonce na mě svítí slunce a na obzoru se rýsují přísně vypadající mocné štíty hor. Stačí jen seběhnout dolů k chatě!

Usínám na posteli, pálí mě rozmrzající nohy a ruce. Jsem neskutečně unavený z celodení dřiny. Zítra tedy ještě jednou a pak ještě jednou přes tu úplně nějtěžší část GR20. Zvládnu to? Fyzicky jsem si dnes sáhnul opravdu na dno.

Štve mě, že jsem zbabělec a nepřijal výzvu, ale zkrátka jsem na mapě našel zkratku. 33km dlouhý obchvat, který celý projdu v bestiálním lijáku za jeden den. Naprosto sešrotovaný se svalím do stanu, který postavím přímo na cestě, nikam dál už nejdu!

No a tak jsem sice prošel pěšky z Calenzana do Conca, jenže jsem vynechal dvě těžké etapy a obešel to jinudy.

Asi už jen zůstává otázka: Proč?

Hledám opuštěné hory, klid a samotu. Hledám výzvu i vhodné místo, kde lze nerušeně trénovat na následující výlet do hor v Chille a Argentíně. Proto jsem se rozhodl, že zkusím projít GR 20 na Korsice. V zimně!